Vrchnostenskou zahradu na Pernštejně čeká proměna

Obnovu vrchnostenské okrasné zahrady pod hradem Pernštejnem dne 9. února 2017 slavnostně zahájili předseda vlády Bohuslav Sobotka, ministr kultury Daniel Herman a generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková. Unikátní architektonický komplex středověkého hradu, doplněný nejprve v baroku a posléze na přelomu 18. a 19. století souborem zahrad, nemá v naší republice srovnání. S přispěním evropských peněz se areál vrátí do své vrcholné podoby z doby před dvěma sty lety, kdy patřil mezi patnáct nejvýznamnějších zahrad na Moravě a ve Slezsku.

Národní památkový ústav uspěl s projektem za téměř 117,5 milionů Kč v rámci Integrovaného regionálního operačního programu (IROP), který nabízí významnou příležitost investice do unikátního památkového fondu České republiky. Projekt Pernštejn – vrchnostenská okrasná zahrada bude z 85 % financován z prostředků EU a jedná se o vůbec první projekt IROP, při kterém proběhne obnova památky ve správě NPÚ na území Moravy.

„Přestože Pernštejn patří k nejlépe dochovaným památkám u nás, jeho potenciál ukrytý v přilehlém parku a zahradách byl po dlouhá desetiletí opomíjen. Dnes zahajovaný projekt nabízí šanci předat tento díl našeho kulturního dědictví budoucím generacím v lepším stavu, než jsme jej přebírali. To je skutečně mimořádný pocit. Obnova areálu otevírá pro jeho okolí navíc další možnosti, spojené zejména s vyšší návštěvností,“ řekl ministr kultury Daniel Herman.   

Hrad Pernštejn patří mezi naše nejznámější památky. V roce 2016 jej navštívilo více než 114 tisíc návštěvníků. Obnova a zpřístupnění vrchnostenské zahrady vrátí hradu, který byl v roce 1995 spolu se zahradou prohlášen národní kulturní památkou, jeho komplexnost, ale i návštěvnickou atraktivitu. V návaznosti na městysem Nedvědice vybudované nové parkoviště a naučné stezky se otevře návštěvníkům zcela nový pohled na hrad, který zdůrazní monumentalitu hradní pevnosti v kontrastu se subtilním charakterem zahrady pod jeho hradbami.

„Projekt je ojedinělou příležitostí navrátit uměleckou hodnotu tomuto historickému místu a přiblížit veřejnosti zahradní kulturu, která je součástí našeho kulturního dědictví. Zahrada, rozkládající se na jihozápadním svahu strmého hradního kopce a v údolní nivě pod ním, je rozsahem sice poměrně malá, ale svým pojetím, obsahem a umístěním naprosto mimořádná a má šanci přilákat nové návštěvníky, na které budou čekat kvalitnější služby i zázemí,“ upozorňuje generální ředitelka Národního památkového ústavu Naďa Goryczková. Podobu zahrady v době její největší slávy přibližuje inventář z roku 1806, zachycující nejen jednotlivé zahradní architektury a užitné stavby, ale také jejich mobiliář, stav ovocných a cizokrajných stromů i kvetoucích rostlin. „Nejčastěji pěstovaným stromem byla hrušeň a právě hruška, ovoce králů, se stane symbolem obnovené zahrady,“ doplňuje generální ředitelka NPÚ.

Projekt obsahuje celkovou revitalizaci areálu hradního parku a lesoparku zahrnující vedle nezbytných arboristických zásahů do historické zeleně a nových výsadeb zejména i renovaci architektonických prvků parku – obnovu původních terénních úprav, rozsáhlé sítě cest, vyrovnávacích schodišť, vyhlídkových rondelů, teras a do terénu svahu řezané svislé barokní osy s přilehlým větším bazénem. Dále pak obnovu sala terreny, niky, bazénu s fontánou u amfiteátru, poustevny se sklepem, obelisku, kenotafu, haltýře, bastionu, jednotlivých soklů a k nim příslušející sochařské výbavy. Kompletní obnovou projde i francouzská formální zahrada v parteru parku, včetně zdí a vlastního oplocení. Stavebních a restaurátorských prací se dočká i čínský pavilon či historické oplocení parku z 18. století s obnovou vstupních bran do areálu a propojovacích branek do lesoparku. Součástí projektu je i znovuvybudování vodních rozvodů pro bazény, vodotrysk a haltýř a také obnova teras po bývalých sklenících se zřízením zásobní zahrady. Samostatným prvkem s nutnou potřebou statického zabezpečení je tzv. Komtesčina zahrádka na severovýchodní straně nad lesoparkem a dvěma altány.

„Nový prohlídkový okruh zahradou nabídne návštěvníkům možnost samostatné nebo komentované prohlídky, ale také klidovou zónu a procházky různé náročnosti včetně části přístupné návštěvníkům s omezenou mobilitou. V původně užitkové části zahrady bude umístěna expozice prezentující obnovené dílo zahradního umění se zaměřením na smyslové vnímání zahrady včetně jejího haptického modelu. Ke zlepšení standardu poskytovaných služeb přispěje i nová, na terase umístěná venkovní kavárna s vyhlídkou,“ uzavírá Naďa Goryczková.

Počátky okrasné zahrady se vážou k osobě barona Františka Stockhammera, který pernštejnské panství získal v roce 1710 a jak uvádí ve svém testamentu o deset let později, nově založená zahrada pro něj představovala místo osobního příjemného potěšení. K vyvrcholení parkových úprav však dochází až po roce 1797, kdy kupuje panství významný státní úředník a stoupenec josefínských reforem baron Ignác Schrӧffel z Mannsberku. Pozůstatky barokní zahrady začlenil do sentimentálního krajinářského parku, který rozšířil po celém jižním svahu a doplnil drobnými stavbami (poustevna, čínský pavilon, turecké lázně, obelisk, paraple, vodopád aj.), které měly podle požadavků dobového cítění vzbuzovat v návštěvníkovi náležité myšlenky a citová pohnutí. Inspirací mu byly tzv. anglo- čínské zahrady (jardins anglo-chinois) zakládané ve druhé polovině 18. století ve francouzském prostředí. Svědčí o tom i množství knih se zahradní tématikou v hradní knihovně, nechybí ani vzorníky architektonického vybavení zahrad tzv. fabriques. V roce 1802 zřídil baron Schrӧffel na místě bývalé konírny nový vstup do parku ze třetího hradního nádvoří. Od zdobného portálu vedlo kryté schodiště až ke skleníkům a fíkovně na terasách pod hradbami. Partie pernštejnských zahrad byly s rozvahou osazovány různými odrůdami domácích ovocných stromů, které byly tvarovány a sesazovány do obrazců nebo se pnuly po trelážích. Dobový inventář uvádí 588 ovocných stromů a rozsáhlý a pestrý sortiment exotických rostlin, pěstovaných ve sklenících. Tvůrčí rozlet přerušila Schrӧfflova smrt v roce 1805 a tak se právě budovaný obelisk, doplněný o čtyři alegorické reliéfy oslavujícími jeho život, stal i jeho památníkem. O rok později předčasně umírá i jediný syn František Schrӧffel ve věku šestatřiceti let a jeho kenotaf – sousoší truchlící vdovy doprovázené dvěma dcerkami stojící před portálem brány do podsvětí – umístěný v nejdramatičtější a nejromantičtější pasáži je posledním prvkem architektonického vybavení pernštejnské zahrady. Oba památníky jsou dílem brněnského sochaře Ondřeje Schweigla.

Úsilí posledních majitelů panství, hraběcí rodiny Mittrowských z Nemyšle, se soustředilo už jen na údržbu zahrad. Po pozemkové reformě ve dvacátých letech 20. století byla jejich velká část pronajata a přeměněna na zahradnictví. Po roce 1945 přešel hrad se zahradami do vlastnictví státu, ale část hospodářských budov i část zahrad se zahradnictvím dostaly jiné majitele. Zahrady nepatřily ke zpřístupněným částem hradního areálu, postrádaly stálou údržbu a hlubší péči, chátraly a zarůstaly náletovou zelení, což nevyřešil ani pokus o obnovu v roce 1964.